jarní báseň

JARNÍ BÁSEŇ

Jdu po stezce kde kamení padá na mé tělo a láme mi kosti,
jdu do kopce kde padá mi hlava ke spánku a chtěl bych zívat,
jdu vstříc hvězdám a nic mě nemůže zastavit.
Spatřil jsem padající hvězdu a to mě změnilo. Asi jsem dospěl. Tělo už néní mé vězení, stalo se z něj poznání. Poznání svobody v omezení, světla ve tmě, síle v soucitu...ani nevím kdy a jak se to stalo...ale stal se ze mě bojovník lásky...jdu po cestě kde kamení padá na mé tělo a láme mi kosti, jdu do k...opce kde padá mi hlava ke spánku a chtěl bych zívat, jdu vstříc hvězdám...po cestě potkávam anděli a učím se co je to láska...potkávam anděli a učím se milovat...potkávam démony a učím se milovat...potkávam lásku v mnoha podobách a učím se nesoudit...setkávam se z životem a učím se mu otevírat......žiju svůj život snů..v krvi v prachu beze strachu ...zmlácenej, zničenej a s křídli jdu jako tank ke svému cíli...řvu na konci světa z ostrých skal že néní nic proč bych jsem se vzdal..a ti co mi nevěří se ve mě mílí...umírám pod ranamy biče..padám do tvéh-tao klína v lásce a otevřen se srdce chtíče...rozpouštím se v lázni všehomíru...jsem život..zázrak ve vesmíru....kdyby svět byl černo bílý..to by bylo kafe jiný...jenže on je pořád..neřád...jako muška zlatá každou chvíly jiný....a tak žiju..směju se a raduju...někdy i tak běduji...tančím a hraju si...nadávám a proklínám...lítám kolem hvězd...je to krása tenhle svět...prostě jen otevřel jsem oči a začal jsem žít...nečekal jsem nikdy že se toho začne tolik dít....je to sranda tady s váma být...děkuji že mohu po tý stezce života, smrti, lásky, bolesti, hledání...výzev, vítěztví, příslibů, neskutečné krásy s vámi jít....a snad jednou dojít do  tvé náruče...přibít hvězdu na nebe a prožít s tebou to proč je tenhle svět stvořený...

20.3.2017